Ewa Farna
Autor: DENÍK/Vít Šimánek
Hudbě se věnuje od dětství, pět a půl roku navštěvovala ZUŠ v Třinci (hra na klavír). Dva roky se věnovala pohybové výchově (soubor Rytmika při HV PZKO Český Těšín). Ráda sportuje, byla členkou oddílu sjezdového lyžování Ski Beskyd Velká Rača.
Máte natočený nový klip k písni Bez łez z alba Ewakuacja. Jak se vám na něm pracovalo? Odlišuje se něčím od těch předcházejících?
Každé točení je docela náročné, i když to tak na pohled možná nevypadá. Zrovna u toho klipu mě hrozně dlouho - pár hodin - líčili, aby to paradoxně v důsledku vypadalo normálně a přirozeně. Taky by se mi hodily větší herecké schopnosti… Práce s polským týmem byla ale velmi příjemná, jsou to profesionálové a důraz se kladl na každý detail.
Jak dnes vzpomínáte na své první vystoupení na veřejnosti? A které to vlastně bylo?
Jestli máte na mysli úplně první, tak to bylo ve školce. Byla jsem z vystoupení tak natěšená, že jsem nestačila zajít na záchod a během vystoupení jsem se po…V živé paměti mám také společné vystoupení s polskou hvězdou Marylou Rodowicz. Vyhrála jsem soutěž o její písničku a mohla si pak večer zazpívat s ní, bylo mi dvanáct a přede mnou dav několika tisíc lidí. Před nedávnem jsem s ní opět stála na jednou pódiu, a to na festivale v polské Opoli, kde jsme soutěžily o desku roku - dojalo mě to.
Jako nejmladší česká zpěvačka jste vyrazila na turné. Jak jste cesty, noci na hotelích a vše kolem prožívala?
Všude se mnou byl někdo z rodičů. Vytvářeli mi na cestách takový malý domov, kdekoliv jsme byli. Starali se, radili, pečovali a chránili mě. Jsem moc ráda, že to se mnou absolvovali, teď už ale jezdím sama.
Máte na kontě řadu alb. Je mezi nimi nějaké srdcové, to které stojí na vašem žebříčku nejvýše?
V těch deskách je zaznamenán můj vývoj, moje cesta, spousta zážitků, lidí... Když si třeba pustím "Měls mě vůbec rád", říkám si, že je to strašně dávno! To jsou ty zkušenosti, které za mnou dneska stojí, a já jsem ráda, že to má pořád pokračování. Tajně doufám, že nejlepší budou desky, které přijdou v budoucnu.
Také jste vyhrála řadu cen. Které si vážíte nejvíce?
Každá cena je pro mě jedinečná a všechny mám nad postelí a děkuji za ně každý večer. Kdybych však měla vybrat nějakou pro mě nejvíce emotivní, tak je to Anděl 2009. Uznání lidí z branže mě opravdu dojalo k nefalšovaným slzám.
Máte taky nějakou poličku slávy?
Ano, nedávno jsem přidělala police , a jednu navíc, kdyby náhodou...
Byla jste už někdy v Uherském Hradišti? Naše město je pulzujícím centrem folkloru. Zazpíváte si někdy i folklorní písničku?
Ano, byla. A dokonce v Uherském Brodě startovalo moje Ewa Tour 2008. Bylo vyprodáno a publikum bylo super! Na folkloru jsem vyrostla a kroj, to je moje nejsvátečnější róba. Tatínek má folklorní kapelu, takže se u nás doma odmala hrálo a zpívalo. Letos jsem byla hostem na svátečním tour s Čechomorem - bylo to bezvadné. Zpívala jsem letos i na celostátním folklorním plese v Praze s Ondrášem, kde moje přítomnost v kroji po babičce hodně účastníků velmi překvapila...
Vy prý také ráda sportujete. Které sporty jsou vaše nejoblíbenější. A jak jste na tom s beach volejbalem?
Mám- li říct pravdu, tak na sport teď nemám čas. Kdysi jsem závodně lyžovala, hrála trochu tenis. Teď jsem ráda, když si občas zaběhám nebo zaplavu. Sport mám ale ráda a myslím si, že člověka naučí mnoha potřebným věcem. Třeba si člověk uvědomí, že bez tréninku a dřiny to nepůjde, že občas prohrát je normální. Beach volejbal? Už jsem ho zkusila, od písku se nejde tak dobře odrazit, občas to klouže a písek je pak všude. Hlavně když je veselo...
Zde hledá 
